Na doktory nejsem zvyklej...

17. března 2008 v 18:23 | mája |  Moje ,,tvorba" aneb něco pro zasmátí
Jak tak bloudím ulicí zahédnu ženu. Něčím je mi sympatická. Dojsu až k ní a mírně ji zatahám za sukni. Koukne se na mne ,,Jééé, ty jsi mi ale krásný chlapeček, asi jsi ztratil maminku.?" nechce se mi odpovídat, jen se na ni dívám. Je hezká..... A hodná. Takového člověka jsem dosud nepotkal. ,,Já jsem Marie." ,,Já vlastně nemám jméno." konečně odpovím, alr Marie je nejspíš mírně nahluchlá, jelikož mou odpověď ignoruje a povídá dál. ,,Budeš se jmenovat Tim." A bere mě do náruče.

Už od malička jsem sám. Od malička chodím od domu k domu žebrat o trochu jídla a střechu nad hlavou. Odevšud mne vyhodili, párkrát dokonce zmlátili, ale nikdo ke mne nikdy nebyl hodný. Nikdo mě nechtěl, ani moje vlastní máma ne. Moc toho za sebou sice nemám, ale naučil sem se přežít.
------------------------------------------
Jdeme dlouho, ale nakonec jsme došli k nějakému domu. ,,A jsme doma." řekne Marie a já cítím pocit štěstí. Ukazuje mi byt, ale já ji moc nevnímám. Koukám z okna na tu úžasnou zahradu. ,,A teď zahrada.." začne Marie jako by mi četla myšlenky... ,,tam si budeš moct hrát, ale spát budeš, aspoň ze začátku, u mne v ložnici." Konečně nebudu sám, jsem šťastný.. ,,Konečně nebudu sama, jsem ráda Time, a doufám, že se zblížíme."
--------------------------
Už tři měsíce bydlím u Marie. Učí mě spoustu věcí, které jsem do teď neznal. Stala se z nás rodina. Ale dnes mi není nějak dobře- nemám chuť k jídlu a chce se mi zvracet. ,,Co že nejíš Time?" zeptala se Marie ,,Nevipadáš nejlíp, odvezu tě k doktorovi." Hodím po ní nechápavý pohled: Doktor? nikdy jsem nic takového neslyšel. Když si všimne mého nechápavého pohledu povídá: ,,To je takový pán v bílém, on tě vyléčí." Veme klíčky do auta a jedeme k doktorovi. Jsem nervózní.. Co se mnou asi bude dělat? Zažil jsem toho hodně, jsem zvyklej na zimu, hlad, bolest, blechy, ale na doktory?....
-----
Když k němu příjdeme, čekáme dlouho v čekárně. Pak přijdeme na řadu. Doktor mi svítí světýlkem do očí a pak mi začne mačkat břicho. Je to nepříjemné tak na něj zavrčím- na doktory prostě nejsem zvyklej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Něha Něha | Web | 20. března 2008 v 18:53 | Reagovat

Tak tohle je prostě dokonalý..ze začátku to bylo dost pěkně srdceryvný,ale tím koncem jsi mě odrovnala..:DD jsi hvězda..:)

2 UVA UVA | Web | 26. března 2008 v 19:57 | Reagovat

Krásný :) seš šikovná .. Akorát by bylo dobrý, kdyby to pokračovalo, docela by mě zajímalo co se bude dít dál, i když si o tom asi nepřemýšlela :D, ale uplně mě to vtáhlo do děje, že bych tomu i uvěřila, že se to stalo :) ..

3 Mája Mája | 9. dubna 2008 v 16:20 | Reagovat

děkuju... no po pravdě nepřemejšlela, ale teď začnu... ale pocebuju inspiraci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama