Řezání a podobné

12. května 2008 v 8:38 |  Psychika
Tato forma sebepoškozování nahrazuje bolest psychickou bolestí fyzickou. Tj: něco mě trápí, bolí mě srdíčko, tak se říznu a bolest fyzická převýšší tu psychickou..

Tomuto onemocnění (ano lidé trpějící sebepoškozováním JSOU svým způsobem nemocní) jsem podlehla i já. Tedy teď už to nedělám, ale dříve... Postupem času se z toho stala určitá závislost.. Nejhorší na tom je, že i uvědomujete, že jsou to kravinky, ale ono se to hromadí a pak bum... A taky se bojíte někomu říct o pomoc, protože se bojíte že vás budou odsuzovat, říkat vám, že to nic nevyřeší, ale my to víme! My víme, že tím nic nevyřešíme ale nemůžeme si pomoct... Patří sem: řezání, pálení, škrábání, píchání špendlíky,... To je zatím vše časem možná něcoi přidám..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 UVA UVA | Web | 21. května 2008 v 16:43 | Reagovat

Hm taky sem to dělala ... Už ne, nemá to cenu. Ale zůstali mi jako jizvy - např.velkej asi 4cm nápis DIED (jako že sem umřela bo co nwm jak já přemejšlela :D) vyrytej nůžkama, a když je mi zima, tak se to zfialový a je to vidět jak něco :D. Vždycky schovávám ruce.  A to už je to několik měsíců a nechce to zmizet. Jako nevim co s tim budu dělat ... :(

2 Mája Mája | 22. května 2008 v 6:05 | Reagovat

to UVA: jo nejak tak... i když někdy to prostě nejde jen tak schovávat.. já nosim miliony náramků a co nejdelší rukávy a stejnak je to vidět.. Mě se ale nechce chodit s dlouhym rukávem... Jsem ráda, že sem s tím přestala... I když.. stejnak mě lidi nechápou.. Ale už je to za náma že? :o)

3 Rexík Rexík | 22. května 2008 v 20:17 | Reagovat

Někteří ano Májo :) :*

4 Mája Mája | 23. května 2008 v 6:53 | Reagovat

to Rexík: já vím :o*

5 UVA UVA | Web | 26. května 2008 v 9:56 | Reagovat

Je, já už to nikdy (nikdy neříkej nikdy :D) neudělam. Nemá to cenu a mě už to ani vůbec nepomáhá ...

Já to hlavně skovávám před tátou, ptž ten kdyby to viděl, by mě asi zabil. Matka to ví a mávne nad tim rukou, viděla to a jej jí to uplně jedno. Když si v tom parnu vezmu dlouhý triko, tak na mě ječí celou cestu co někam dem, řve jak sem uplně blbá a nejsem normální apod. Jenže se vůbec nezajímá proč a dělá že nic nevidí...

Nechápu, jak mě může vlastní matka takhle ignorovat.

6 Mája Mája | 10. června 2008 v 6:26 | Reagovat

Jo taky jsem si myslela, že už to nikdy neudělám.. A pak jednou.. A teď zas dlouho nic.. Doufám, že to tentokrát vydržim.. Že to zvládnu, ale jinak to nemůžu ovlivnit.. Taky se to snažím před světem schovávat.. neopaluju se, protože když jo tak ty jizvy "vylezou" hrůůůza...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama