Poslední...

22. prosince 2008 v 19:27 | Mája |  Moje ,,tvorba" aneb něco pro zasmátí
Ano čtete správně....přestávám psát...už se nehodlám dále ztrapňovat tím, jak píšu, píšu ale jakmile je nějaká soutěž vyhraje holka co píše jen povinný slohy... Prostě to neumim a konec... takže poslední povídka... možná trošku zmatená, posuďte sami...


Myšlenky zločince

Běžím. Přede mnou běží dívka. Její kaštanové vlasy krásně vlají ve větru. Bosé nohy jsou od nepříznivého terénu rozdrásány do krve. Každou chvíli se na mě otočí s hrůzou v očích. Miluji ten pohled z očí do očí. Miluji ten pocit že má ze mne někdo strach.
Zpomaluji. Už nemusím běžet. Dívka je tak unavená, že pomalu jde. Kulhá. Škoda, bylo to nějaké rychlé. Stromy krásně šumí. Není zrovna teplý den, ale svítí slunce. Ptáci kolem zpívají, sem tam se mihne nějaká veverka. A předemnou se křovím prodírá dívka. Krásná. Má úžasně dlouhé vlasy. Její oči jsou krásně zelené a v nich ten úžasný výraz. Ale i předtím, když byly veselé, vypadaly celkem hezky. Postavu má tak akorát. Útlý pas, široké boky, prsa tak normální, dlouhé ruce i nohy, nyní rozdrásané do krve. Prostě úžasná. Pomalu ji sleduji. Každou chvíli musí únavou padnout na zem. Už to nemůže dlouho trvat.
Konečně. Dívka zakopla a spadla na zem. Teď se na mě se strachem dívá. Já ale na její strach nehledím a jdu k ní.
------------------------------------------
V kavárně u stolu sedí dívka. Sedí sama, ale očividně ji to netrápí. Možná by jí menší společnost nevadila, ale nevadí jí ani samota. Popíjí kávu, jí vafle a čte si dnešní noviny. Celá kávárna je provoněná vůní čerstvě uvařené kávy. Sedí zde ještě pár lidí. Mluví jen když si obědnávají, většinou jsou to samotáři. Asi dva stoly od dívky sedí postarší dáma. Jak se říká: "ze staré školy".. Dále je zde stařičký pán, již v důchodu. Má šedivé vlasy a veliké brýle. Servírka nesmí chybět. Blonďatá, mlaďoučká, nepříliš pohledná dívka. A nakonec u baru sedí mladý pohledný muž. Má hnědé vlasy, nagelované tak, že vytváří zajímavý ale ne moc nápadný účes. Oči má krásné, oříškově hnědé. Objedná si kávu s koblihami a rozhlíží se po kavárně. Zaujme ho ta dívka. Hnědé vlasy, pěkný obličej i postava. A sedí sama. Když se konečně dočká své objednávky, zamíří k ní. ,,Dobré ráno, mohu si přisednout?"
--------------------------------------------
,,Ne, prosím, nechte mě!" jak líbezná hudba pro mé uši. Prosí. Ona prosí mě. Co bych jí tak udělal. Chce to něco nového. Jiného než u těch předchozích. A hlavně to musí být pomalejší než posledně. To mě mrzelo, ale nyní jsem poučený. Ale tahle je v něčem jiná. Tahle se mi líbí, což u těch ostatních nebylo. Ale co, stalo se a já to dokončím. Musím..... Chci...
--------------------------------------------
V kavárně u stolu sedí dívka. Má společnost, i když samota jí nevadí. ,,A kde pracujete, smím-li se zeptat?" položí ji její společník otázku. Několikátou. ,,Učím na vysoké škole. Ekonomiku. A vy?" ,,Podnikatel. Vlastním restaurace." ,,Skutečně?....." rozhovor pokračuje a pokračuje..
--------------------------------------------
Dívka, unavená, zakrvácená, ležící na zemi ne zrovna vlatní vůlí, avšak stále přemýšlející. Když vycítí, že její pronásledovatel si jí nachviličku nevšímá, přes všechnu bolest, která svíjí všechny její útroby, se co nejrychleji může zvedne a utíká směrem od něho. On si však okamžitě všimne a vydá se za ní. V očích vztek avšak na ústech stále úsměv.
-------------------------------------------
,,Asi už budu muset" povídá dívka a zvedá se k odchodu. ,,Né! Počkej." zvedne se také její společník. Dívku trochu zmate. ,,My si tykáme?" ,,Promiňte, neuvědomil jsem si to. Budete tu i zítra?" ,,Nevím, možná. A tykat si můžeme." Muž se usměje a podá dívce ruku ,,Thomas" ,,Anna"
--------------------------------------------
Dívka neví kam běží. Hlavně když je to směrem od něj. Nabrala novou sílu. Věří, že má šanci. Doufá. Muži se ztratil z obličeje úsměv. Uvědomil si, že mu utíká. A nabírá novou sílu. A naději. Ani on neví kam beží. Park je velký..obrovský spíše jako les. Najednou před sebou vidí světlo. Blíží ke kraji parku. teď se to nesmí zkazit, na to už je pozdě.
---------------------------------------------
Z kavárny na okraji parku vychází dívka s mužem. Neznají se dlouho, ale rozumí si. Ještě se na chvíli zastaví,aby se rozloučili. ,,Pomozte mi!!!" ozve se zoufalý hlas. Z parku vyběhne dívka. Zkrvavené ruce, nohy, bosa, zadýchaná a vyděšená. Dříve se nejspíše její vlasy daly popsat jako hnědé, nyní jsou však od hlíny a jsou zacuchané. V zelených očích se dal rozpoznat strach. A nyní i naděje. Anna a Thomas se k ní rozeběhnou.
--------------------------------------------
,,Tak tohle nevyšlo. Kde se stala chyba? Teď už je to jedno, teď už mám jedinou možnost- ZMIZET"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ealeron Ealeron | 22. prosince 2008 v 20:44 | Reagovat

Májo, nepřestávej psát. To, ž enevyhráváš soutěže, to není důležité. Tvé povídky se nemůžou líbit všem a porotci v soutěžích mají asi radši trochu jiné povídky. Mně se tvoje povídky líběj moc a i dalším lidem. Piš pro nás, ale hlavně piš pro sebe. Vsadím se, že ti to určitě pomáhá, když se můžeš takhle vypsat. Tak tě prosím, abys psaní nenechávala, ju? :-*

2 Amore* Amore* | Web | 22. prosince 2008 v 21:03 | Reagovat

Až do poslední chvíle sem myslela, že ta utíkající dívka, je ta z té kavárny, ale ono je to jinak. Je to úžasná povídka. Májule, jestli přestaneš psát!! Vždyť koho by tohle napadlo! Píšeš báječně. Tvoje povídky mě hrozně baví. To nám prostě nemůžeš udělat =( :D!

Piš jestli tě to baví.. =)

3 Něha Něha | 23. prosince 2008 v 13:14 | Reagovat

Souhlasim s ostatnima,myslim ze tvoje povidky maji hodne do sebe a pokazde me nuti se zamyslet.Nebudu tepremlouvat,abys psala dal,tohle je ciste tvoje vec a tvoje rozhodnuti.Ale pokud bys chtela koncit jenom kvuli nejake prastene soutezi,tak bys to mela jeste zvazit.Myslim ze neni dulezite ziskat nejaky diplom,dulezite je vypsat co citis a urovnat si myslenky,podat vsem to,co mas na srdci a melo by ti byt sumak,jak se libi nejake porote,ale melo by te zajimat jak se libi tobe same a jak se libi nam..:) a nam se libi

4 Mája Mája | 23. prosince 2008 v 19:46 | Reagovat

nejde jen o ty soutěže...poslední dobou mi ani nejde psát... Možná se k tomu časem vrátím... uvidim...potřebuju asi na chvilku pauzu... děkuju za podporu ;) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama